Richarde, vítej zpátky ve Vrchovině. Co tě přivedlo zpět právě teď – a navíc v úplně nové roli? Po ukončení spolupráce v Pelhřimově jsem se ocitl na volné noze. Vrchovina vyhrála divizi a zvažovala účast ve třetí lize. Do toho jsem se připletl a domluvili jsme se na spolupráci. Tentokrát už to není lavička, ale kancelář.

Co přesně obnáší tvoje nová pozice sportovního manažera? Kromě přestupové politiky a skautování posil je to především zajištění servisu pro první tým. K tomu pomoc s péčí o sponzory a vyhledávání nových partnerů klubu. Trenérům nabízím při utkáních zpětnou vazbu a nadhled z tribuny.

Jako trenér jsi u nás dosáhl skvělých výsledků. Myslíš, že tyhle zkušenosti ti teď v manažerské roli pomůžou? Určitě mi pomůže, že prostředí v Novém Městě dobře znám. Řadu hráčů jsem trénoval a některé sem přivedl. Doplnění mužstva řeším s trenérem Lukášem Michalem, ten má při rozhodování o posilách a skladbě týmu hlavní slovo.

Tvoje poslední angažmá v Pelhřimově bylo úspěšné – vytáhl jsi tým zpět z kraje do Divize. Jak toto angažmá hodnotíš? V Pelhřimově jsem strávil tři a půl roku. Mezi dva suverénní postupy do divize se vklínil okamžitý návrat do přeboru. Za hlavní devízu tohoto angažmá považuju přestavbu týmu pro divizní úroveň. Z dvacetičlenného kádru, který jsem převzal, dnes v týmu áčka působí jen čtyři hráči. Zapracoval jsem do sestavy dorostence a dnes z toho může Pelhřimov těžit.

S jakými cíli vstoupila Vrchovina do III. ligy? Co je pro tebe reálný cíl teď hned a kde bys chtěl Vrchovinu vidět za pár sezón? Mezi třetí a čtvrtou ligou je značný výkonnostní rozdíl. Hraje se na 34 kol, často se jako amatéři měříte s profíky a musíte jako nováček odehrát všechny zápasy na hraně svých možností, abyste mohli být konkurenceschopní. Myslím, že pro nás v této sezoně nemůže být jiný cíl než udržení se v soutěži, při sestupu tří, nebo čtyř týmů. Přál bych si, aby se z Nového Města na Moravě stal stabilní účastník třetí ligy jako třeba z Uničova. Zapálení lidé v klubu a naši fanoušci, kterých nikde jinde v této soutěži nechodí více, by si to zasloužili.

Když se podíváš na náš aktuální kádr prvního týmu, jak na tebe působí? Přišlo do něj sedm nových hráčů, je to konečné číslo? Při omezených možnostech a ztrátě času jsme se zaměřili na spolupráci s Jihlavou, které chybí rezervní tým. Majitel Lukáš Vaculík tuto možnost uvítal a vyšel nám vstříc. Přivedli jsme z Vysočiny šest hráčů ročníku 2006 a k tomu se z Rosic vrátil už ostřílený hráč František Nečas. Věřím, že ještě kádr do konce přestupního termínu posílíme. Ze Startu Brno se snažíme zpět přivést Petra Dudu a zároveň stále monitorujeme situaci v FC Vysočina.

Můžeš nám představit jednotlivé posily? Odchovance Nové Vsi Frantu Nečase představovat nemusím, to je hotový třetiligový fotbalista. Po skončení dorosteneckého věku přišli z Vysočiny na Vrchovinu sbírat zkušenosti v dospělém fotbale krajní záložník Daniel Bouchner, obránci Filip Veselý s Markem Novákem a brankář Viktor Nevěčný. K nim těsně před startem soutěže z Jihlavy dorazili dva nigerijští hráči – stoper Ibrahim Alkasim a útočník Uchechi Okoye.

Důležitá bude určitě spolupráce s realizačním týmem. Jak to zatím mezi vámi funguje a jak si tu spolupráci představuješ do budoucna? Určitě je výhodou, že se s trenéry i celým realizačním týmem dlouhé roky znám, spolupracovali jsme spolu. Myslím, že spolu máme víc než jenom profesní vztah. Já se snažím dělat vše, co jim na očích vidím.

Budeš se postupně zapojovat i do dalších kategorií, rezervního a mládežnických týmů? Zatím mám kompetence jen pro první tým. Tu spolupráci nějak nastavujeme a určitě se nebráním tomu, využít svých zkušeností i u dalších kategorií. Pokud o to bude zájem.

Dostat se výš ve fotbale často znamená i narážet na limity – finanční, personální, organizační. Jak s tím chceš pracovat? Prostředí na Vrchovině je známé tím, že se tady nebojíte ty limity posouvat. Hledáte způsoby, aby se věci posouvaly a ne důvody, proč to nejde. V tom jste fakt unikátní, a proto se v Novém Městě na Moravě ve skromných podmínkách hraje tak skvělý fotbal. V kraji Vysočina nejvyšší po profesionální FC Vysočina Jihlava. Proto jsem se sem vrátil. Dokážu taky velmi dobře fungovat při omezených možnostech. Budget pro A-tým, se kterým pracuji, je určitě nejnižší ve třetí lize.

Klub se za tu dobu, co jsi tu nebyl, určitě proměnil. Je rozdíl ve fungování nového vedení, přece jen zažíváš již třetího předsedu v klubu? Myslím, že se tady pracovalo nadstandardně i pod vedením šéfů Rendy Horákovského a Jardy Michala, který je pořád emeritním předsedou a zajištění finanční podpory áčka jde z velké části za ním. Dr. Václav Peňáz má úžasný akční rádius a dokáže dávat lidi dohromady. Vedení klubu se omladilo a zapojili se do něj bývalí hráči, což je známka toho, že klub zdravě funguje. Výrazně se zvedla třeba prezentace klubu.

Co říkáš na započetí výstavby fotbalového centra za Medinem? Zaplať pánbůh, že se tam konečně koplo do země a další zimu se Nové Město na Moravě dočká umělého trávníku. Jako nejvýše položené město na Vysočině, myšleno fotbalovou úrovní i nadmořskou výškou se tak stalo se zpožděním asi tak patnácti let. Já bych si přál, aby hlavní hřiště zůstalo ve městě. Ten stadion má atmosféru, je v centru a lidi jsou dnes pohodlní chodit na fotbal tři kilometry někam ke sjezdovce. To je můj osobní názor.

Fanoušci tě dobře znají, mají tě spojeného s naším úspěšným obdobím. Co bys jim vzkázal při svém návratu? Ať zůstanou svému klubu věrni, je to skvělý klub. Hráči jdou do Města odjinud hrát právě kvůli té úžasné atmosféře. Na materiální ani finanční podmínky je sem nepřitáhneme.

Co pro tebe osobně tahle výzva znamená? Je to návrat domů, nebo spíš profesní krok vpřed? Obojí. Cítím se tady jako doma a třetí liga v manažerské roli je pro mě zároveň profesní výzvou.